Vrchní Orlice

Bývalá pohraniční ves se připomíná od roku 1567.
Nachází se zde kostel sv. Jana Nepomuckého
z let 1708-1712.

Neratov

bývalá pohraniční ves (635m) při pravém břehu
Divoké Orlice. Připomíná se roku 1550 jako
Bahrenwald. Vznikla v souvislosti se založením
sklárny na potoce Neratovci kolem 15. století,
byla to první sklárna v Orlických horách.
V Neratově se nachází barokní kostel Nanebevzetí
Panny Marie, postaveného v letech 1723-1733, údajně podle plánů
G.B.Alliprandiho. V roce 1945 vyhořela střecha kostela, kterou se nepodařilo opravit a z kostela se stala ruina. V současné době činností Sdružení Neratov je kostel opravován a konány přípravy k jeho celkové obnově.
Sdružení Neratov , které kromě sociálního programu, usiluje i o obnovení poutního kostela. Sdružení vytvořilo pracovní místa na farmě Orlice, kde zaměstnává klienty, kteří žijí v Neratově. V zimní sezoně lze využít lyžařský vlek. Každoročně na svátek Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna jsou zde konány poutě s doprovodným programem.

Podlesí

dříve samostatná vesnice, zvaná Schonewalde, vznikla pravděpodobně okolo let 1570, první písemná zmínka pochází z let 1627, vesnice mívala původně dědičnou rychtu a měla určité omezené výsady.

Nová Ves

rovněž dříve samostatná obec, německy nazývaná Neudorf vznikla po roce 1714. Původně sloužila pro ubytování dělníků pro sklárny. Po útlumu sklářského řemesla se stala zemědělskou a dřevařskou vesnicí.

Přehrada Pastviny

se nachází v údolí řeky Divoká Orlice, východně od Žamberka v Orlických horách. Pastviny a jejich strmé skalnaté břehy Divoké Orlice, porostlé lesy spolu s travnatými plážemi vytvářejí romantickou scenérii regionu Orlické ory. Dobrý tip na letní rodinné ubytování u vody a výlety v Orlických horách. Obec Pastviny vznikla po zatopení údolí převážně v letech 1935 - 1937 při silnici nad levým břehem.

Přírodní rezervace Zemská brána

Údolí Divoké Orlice u Zemské brány je přírodní rezervací - 88,22 ha, vyhlášena v r. 1987). Předmětem ochrany je celý krajinný komplex s lesními porosty na svazích, loukami v těsném okolí řeky a balvanitým řečištěm Divoké Orlice, jejíž břehy jsou lemovány nápadnými skalními útvary (skalní výchozy, jeskynní výklenky, ojediněle obří hrnce aj.). Porosty rezervace tvoří převážně druhotné smrkové lesy s vtroušenou jedlí bělokorou, bukem lesním a javorem klenem se zbytky květnatých bučin svazu Fagion. Bezlesé je pouze nejbližší okolí řeky, které je také botanicky nejzajímavější, neboť se zde setkávají a mísí horské druhy, splavené z vyšších poloh Orlických hor, s druhy podhorskými, které "zemskou branou", tj. průlomovým údolím, vystupují z podhůří do hor. Rostou zde mj. bledule jarní, kamzičník rakouský (ten má v Orlických horách severní hranici svého rozšíření), lilie zlatohlávek, violka dvoukvětá, kruštík širolistý, jednokvítek velekvětý, jilm horský, růže převislá, náprstník velkokvětý.

Pašerácká lávka

Modrá turistická značka přechází z jednoho břehu
na druhý přes Pašeráckou lávku. Ta byla původně
postavena vrchností pro potřeby dřevorubců
a formanů, svážejících dřevo z panských lesů.
Především v nočních hodinách však začala být
využívána k paši různého zboží. Na kladské
straně stával dřevěný mlýn, který prý sloužil
jako prodejna pašovaného zboží i úkryt pro pašeráky. Pašování vyvrcholilo po první světové válce. Dnešní podoba lávky pochází z roku 2002, kdy byla obnovena po ničivé povodni v roce 1999.

Lovecký zámeček Lusthaus

Za Pašeráckou lávkou se strmé skalní bloky mírně rozestupují, na romantice však údolí neztrácí. Snad i proto zde byl v roce 1806 postaven J. Kochem empírový lovecký zámeček Lusthaus. Později byl využíván jako hájovna, v roce 1936 však vyhořel a zcela zanikl. Dnes je na jeho místě jen travnatá loučka obklopená okolními lesy a dva pstruhové rybníčky.

Linie opevnění

Asi kilometr od mostu po proudu Orlice překonává
údolí linie opevnění z let 1936 - 38.
Přímo na břehu řeky byl postaven samostatný
pěchotní srub R - 54 Na potoku, u kterého
si umístění v těsné blízkosti řeky vynutilo
atypické jednopatrové řešení. Hlavní výzbrojí
objektu byl těžký kulomet, umístěný v pancéřové kopuli. I když byl srub v roce 1938 dokončen a vyzbrojen, do dnešních dnů se dochovaly pouze jeho železobetonové stěny. Interiér dnes připomíná spíše smetiště. Srub je součástí linie těžkého opevnění, která byla níže po proudu řeky následována linií opevnění lehkého, tvořenou tzv. řopíky. Bližší informace viz stránka www.orlickehory.net/opevneni/rokytnicko.htm.